Počátky dějin psa se datují k období před 16000 lety v oblastech Jižní Evropy a Severní Afriky. Asi 3000 let př.n.l.se lidská sídliště a jejich společníci – psi rozšířili po celé Evropě, včetně Islandu. Některé zkameněliny kostí z tohoto období vykazují velikost španěla.

Německé výzkumy zaznamenávají, že Canis familiaris intermedius podobný modernímu setrovi či španělu, byl nalezen dokonce v Rakousku. Další průzkumy z období asi 1400 let př.n.l. ukazují, že retrívr nebo španěl byl jedním z typů psů běžně se vyskytujících v této době na území dnešní Británie.

Rovněž řecký spisovatel Xenaphon ve třetím století př.n.l. psal o dvou typech loveckých psů. Jeden typ pro pachové práce při vyhledávání zvěře a druhý pro štvaní a stavění zvěře. O původu španělů můžeme najít i odlišné verze, ale nejhlouběji byl prozkoumaný dokument, předložený evropskému kongresu španělů v roce 1983 Dr. Rolandem Tobiasem z Maďarska a panem Brunem Richterem z Německa. Jejich závěr, založený na dostupných faktech, byl schopen dokázat existenci specifických ras španělů v určitých geografických oblastech. První možná zmínka se datuje v Knize zákonů welšského krále v roce 948. V roce 1337 francouzský hrabě napsal Knihu lovu, ve které se zmiňuje o tzv. ptačím psovi „épagneuel“, čož je francouzké slovo pro španěla. Článek v publikaci Amerického španěl klubu uvádí, že španělé v Americe byli vystopováni až k roku 1620, kdy lodˇ „Mayflower“přivezla dva psy, z toho jednoho španěla. Popularita španělů, jako výborných loveckých psů, vzrostla zejména v 17. století a to nejen v Anglii. Odlišnost podmínek, charakter terénu, ve kterém byli používáni k lovu, přispěla významně k zformování jednotlivých plemen a jejich rázů. Ty se od sebe liší nejen velikostí těla, ale i některými vlastnostmi. Popularitu španělů ve Velké Británii značně zvýšily vznikající chovatelské kluby na konci 19 století.

I u nás, v nově vzniklé mladé republice, dovedli milovníci psů, španělů, ocenit jejich schopnosti. Ke konci roku 1923, tedy krátce po ukončení I. světové války, dalo několik nadšených myslivců podnět k založení chovatelské organizace. Na počátku roku 1924 se uskutečnila v Praze schůzka a byl založen “ Spolek chovatelů loveckých španělů“ v čele s předsedou “ Ústředního spolku pro ochranu honby a a chovu psů v Čechách“ J.B. Martinem. Z jeho psince “ Rabus “ vyšlo tehdy několik vynikajících kokrů. Jednoho z nich vlastnila i slečna Milena Heinlová provdaná Králová , Štěrbová z Rakovníka , která svým chovem „z Hlaváčova “ a celou chovatelskou, cvičitelskou a literární činností výrazně ovlivnila a zpropagovala slídiče u nás.

16. únor 1958 je možno považovat za historický den našeho klubu v poválečném období. Po jisté stagnaci dochází ke zlomu v celkové činnosti. Na Konferenci, uskutečněné v hotelu Družba v Praze, byl do čela tehdejšího vedení zvolen lesník, myslivec a kynolog tělem i duší pan Alexandr Schneberg. Díky své odbornosti a diplomatickým schopnostem vykonal, spolu s dalšími členy výboru, velký kus práce. Poradkyni chovu do této doby vykonávala již vzpomínaná paní M. Štěrbová, která osobně spolupracovala s panem Karlem Podhajským, zakladatelem Plemenné knihy ČSR. Velkou rodinu slídičů rozšířili v roce 1970 retrívři / LR/ z LZ Litovel, kteří se velmi rychle, díky svým loveckým vlastnostem a povaze, prosadili po celé republice. Počátkem osmdesátých let byli importováni zlatí retrívří a po roce devadesát i ostatní plemena početné skupiny přinašečů. Rovněž plemena vodních psů jsou zaevidována v našem klubu.

Klub v současné době registruje 21 plemen.

Miloš Kašpar
Předseda KCHLS 1996 – 2004